Automobilová kultura, Šumava a Charita
Druhý ročník Japan's Grand Tour zavedl kolonu japonských aut do srdce Šumavy – tentokrát do Volar, do penzionu Sněžná. Stejně jako u pozdějších ročníků jsem i tady natáčel jako organizátor akce a zároveň kameraman v jedné osobě, takže jsem musel skloubit starost o program a hosty s tím, abych nepropásl klíčové momenty na kameru.
Za místo konání jsme zvolili penzion Sněžná – jedinou svého druhu roubenku na celé Šumavě, jejíž nejstarší část pochází už z roku 1800. Penzion vede rodinná dvojice Jitka a Kateřina, a atmosféra, kterou místo má, se do videa propsala sama od sebe: dřevěné trámy, útulná zahrada s ohništěm a pokoje pojmenované po zaniklých šumavských obcích vytvořily kulisu, která japonským veteránům a novodobým sportovním vozům paradoxně sedla lépe než jakákoliv moderní lokace.
Páteční večer patřil neobvyklému hostu – Jakubu Zemanovi, přezdívanému Český samuraj. Jakub se už desítky let věnuje tradiční japonské kultuře a bojovým uměním, vede vlastní dojo Hakuzan, je znalcem japonských mečů a autorem knihy o Mijamotu Musašim. Jeho vyprávění o japonské filozofii a řemesle bylo přirozeným mostem mezi vášní pro japonská auta a hlubší japonskou kulturou, kterou účastníci JGT sdílejí – a pro video to byl moment, který dodal celé akci jiný rozměr než jen "sraz aut".
Sobotní den patřil hlavní spanilé jízdě – devítihodinové trase z Volar přes rozhlednu Churáňov, oběd v pivovaru Lyer až po muzeum v Kašperských Horách a zpět. Na rozdíl od pozdějšího vol. 4 jsem tady do natáčení tolik nezapojoval samotné účastníky – natáčel jsem sám, zatímco mi řídil kamarád, abych se mohl plně věnovat kameře, kompozici záběrů a rychlému rozhodování, co a odkud zachytit. Tahle kombinace vyžadovala neustálé přepínání mezi širokými záběry kolony na otevřených úsecích trasy a detailními záběry na zastávkách, kde jsem měl jen pár minut, než skupina pokračovala dál.
Víkend měl jasnou strukturu, která se promítla i do tempa videa. Páteční odpoledne patřilo příjezdu a ubytování, večer povídání o dětském domově a vystoupení Jakuba Zemana. Sobotní ráno odstartovalo snídaní, po které následovala celodenní spanilá jízda, a večer uzavřela soutěž Máme rádi JGT. Tahle kombinace klidnějších večerních pasáží a energické, celodenní jízdy uprostřed dala videu přirozený rytmus – přesně to, na čem stavím dodnes i u novějších ročníků.
Nedílnou součástí srazu byla i sbírka pro dětský domov v Boršově nad Vltavou. Stejně jako u pozdějších ročníků nešlo jen o srazení nadšenců do japonských aut na jedno místo, ale o akci, která má smysl i mimo okruh účastníků – a video na to muselo upozornit stejně přirozeně, jako na krásu aut nebo krajiny.
Video z JGT vol. 2 slouží především jako reprezentace pro sponzory a partnery dalších ročníků – ukazuje profesionální i pozitivní atmosféru akce a posiluje značku JGT jako exkluzivní, přátelské a společensky odpovědné setkání. Zároveň funguje jako lákadlo pro nové účastníky, kteří zvažují připojit se k dalšímu ročníku. Pro mě osobně to byl důležitý krok v tom, jak přistupovat k natáčení vlastní akce – zkušenost, kterou jsem naplno zúročil o dva ročníky později u JGT vol. 4 na Vysočině.
Pořádáte sraz, komunitní akci nebo firemní event s vlastním příběhem a charitativním přesahem? Postarám se o video z akce, které bude vyprávět tenhle příběh věrohodně, ne jen jako sled hezkých záběrů.