Když jste organizátor i kameraman v jedné osobě
Japan's Grand Tour je sraz milovníků japonských aut, který pořádám už čtvrtým rokem. Letos jsme s kolonou vyrazili na Vysočinu, do CHKO Žďárské vrchy, a stejně jako u předchozích ročníků jsem chtěl atmosféru celého víkendu zachytit i na video. Rozdíl oproti klasické zakázce je ale v tom, že jsem tentokrát nebyl najatý kameraman s volnýma rukama – byl jsem zároveň organizátor dvacítky lidí a aut, který si k tomu ještě musel poradit s natáčením aftermovie ze srazu automobilů. Tahle kombinace přináší úplně jiné výzvy než běžná zakázka pro klienta.
Když točíte pro klienta, máte prostor se soustředit jen na kameru. Jako organizátor jsem ale musel řešit ubytování, harmonogram, soutěže i komunikaci s partnery – a teprve mezi tím chytat záběry. Řešením bylo rozdělit natáčení podle toho, kde jsem měl reálně prostor sám u kamery, a kde bylo potřeba zapojit i účastníky. Hlavní kameru jsem používal v momentech, kdy jsem měl volnější ruce – kolem hotelu Podlesí při srazu a seznámení a v Japonské zahradě ve Sněžném, kde bylo přirozeně klidnější tempo. Dron jsem nasadil na dvou místech: u hotelu a u vodní nádrže Vír, oba případy z prostoru, kde není potřeba speciální povolení, takže jsem mohl reagovat rychle a bez čekání na vyřizování.
Nejtěžší otázka zněla: jak zachytit spanilou jízdu – přesně tu kolonu desítek japonských aut projíždějící krajinou, která je srdcem celé akce – když sám sedím za volantem a řídím konvoj? Řešením bylo zapojit samotné účastníky. Několik z nich mi poskytlo záběry přímo z jízdy z mobilů a jeden účastník natáčel na kameru Insta360, díky čemuž vznikly unikátní záběry zevnitř kolony, které by jinak nešlo pořídit. Tohle rozhodnutí ale přineslo svůj vlastní technický oříšek: různé zdroje znamenají různou kvalitu, barevné podání i formát záběrů. Zkombinovat kvalitní kamerové záběry s telefonními videi různé kvality tak, aby výsledek působil jako jeden ucelený film a ne jako sestřih náhodných klipů, byla ta nejnáročnější část celé postprodukce.
Video jsem postavil na střídání dvou nálad podle toho, co divák zrovna sleduje. Pasáže ze spanilé jízdy dostaly rychlejší, akčnější hudbu s trochu retro nádechem, který připomíná Japonsko devadesátých let – éru, ze které některá auta na srazu pochází. Naopak záběry z navštívených míst – Muzea nové generace, Japonské zahrady, přehrady Vír – doprovází klidnější hudba, která nechává vyniknout atmosféru a detaily. Obě nálady se v sestřihu vzájemně prolínají podobně jako ve filmu, aby přechody působily plynule, ne jako dva oddělené produkty slepené k sobě. Barevné podání jsem zvolil syté a normální, blízké realitě, aby vynikly jak barvy aut, tak krajina Vysočiny.
Program víkendu byl nabitý od pátečního příjezdu do hotelu Podlesí přes sobotní hlavní den až po nedělní rozloučení: multimediální expozice v Muzeu nové generace, oběd v Restauraci Polnička, odpočinek v Japonské zahradě, zastávka u přehrady Vír a večerní čajový workshop s Rishe Tea. Celkem přes 100 kilometrů jízdy v CHKO Žďárské vrchy bylo potřeba zachytit tak, aby výsledné video dalo divákovi pocítit rozsah celé akce, ne jen vytrhané momentky. Součástí víkendu byla i charitativní sbírka pro Dětský domov Nová Ves u Chotěboře, kterou účastníci rádi podpořili.
Výsledné video slouží jako vzpomínka pro účastníky, ale zároveň jako vizitka celé akce pro budoucí ročníky a nové zájemce o připojení. Ukazuje, že i s omezenými možnostmi jednoho člověka – kamera, dron, mobil a chuť zapojit komunitu – může vzniknout aftermovie, který má filmovou kvalitu a emocionální dopad.